Myslím, že se psal rok 1996. Měl jsem s přáteli rozjetou firmu na výstavy. Neustálé cestování Praha – Brno – Ostrava, stres a otrava. Pak dva kluci, naši zaměstnanci, od nás odešli a začali pracovat v prodejně cejlonských čajů.

Byli to fajn kámoši, takže jsem za nimi často chodil. Úplně mě fascinovalo vyprávění jednoho z nich. Věděl o čaji snad úplně všechno a hodiny a hodiny to do mně ládoval. Vstřebával jsem všechno jako houba. Tak jsem začal poznávat čaje, zatím hlavně cejlonské. Několik let to takto chodilo pravidelně. Popíjení čaje a poslouchání vyprávění, jak jejich šéf, majitel obchodu má přístup na čajovou burzu v cejlonském Colombu a jak je to mimořádná šance vybrat ten nejlepší čaj. A čaje měli opravdu skvělé.

Po nějaké době jsem byl tak omámen čajovou kulturou, že jsem začal plánovat otevření čajovny. Už jsem měl vytipovaný prostor, vypracovaný plán a nadšením jsem se chvěl. Jak to ale bývá, té skvělé firmě, co dovážela tak výtečný čaj, banka vše zabavila. Bankrot. Chtěli rozšířit nabídku o sáčkované čaje a koupili slovenskou balicí linku. Jelikož byla ale pořád odstavená, nefungovala, nedokázali splatit úvěr a banka neváhala.

To mně trochu vrátilo na zem. Tak tudy cesta nevede. Plány s čajovnou jsem opustil ale na čajíčky nezanevřel. Stále jsem hledal, pil a zkoumal, co se dalo. Někdy byly čaje lepší, někdy horší a někdy se narazilo na úžasné rarity.

Léta běžela a já mezitím pracoval na různých podnikatelských projektech. Někde hluboko v mysli ty čaje ale pořád byly. Neustálé poznávání nových a nových chutí a vůní mě vždy neobyčejně bavilo. Když jsem po létech narazil na nové partnery, kteří mě přesvědčili o výborné kvalitě svých čajů, rozhodl jsem se nabídnout tyto čaje komerčně. Řekl jsem si: “prostory na e-shop mám a co neprodám, vypiju. Na tom se nedá prodělat.” Tím začal nový, a doufám že poslední, projekt o čajích.