Nejprve se místo ručního sběru začalo sklízet mechanicky, což zvýšilo produktivitu minimálně o 60 %. Na druhou stranu, přiklonění se k mechanizaci vyřadilo lidskou přesnost, se kterou byl každý lístek pečlivě vybírán a sbírán. To vyústilo ke snížení kvality sklizených lístků. S postupem času se také zjistilo, že stroje obtížně operují pod klasickými dřevěnými konstrukcemi pro zástin. Proto se od nich rychle ustoupilo a přešlo ke snímatelným přehozům, které se položí přímo na keře. Zaměření výrobců se rychle změnilo od kvality k masové výrobě a snižování nákladů. Tento způsob zřejmě už navždy přidal do nabídky škálu produktů nižší kvality.

Tradičně se lístky pro tenchu sbírají pouze jednou ročně v průběhu jarní sklizně. Potom keře mohou odpočívat a nabírat sílu na sklizeň příští rok. S posunem k masové produkci výrobci zjistili, že lístky se mohou sklízet také mimo hlavní sezónu, a to v průběhu letní sklizně na konci července a na podzim v září. Není snad ani třeba zmiňovat, že tyto lístky jsou mnohem více trpké než ty jarní, a sběrem je na keř vyvíjen nátlak na neustálé obnovování. To ho dělá více závislým na přidaných hnojivech, která musí podporovat jeho zdraví a neustálý růst.

Poptávka po čaji matcha jako nezbytné ingredienci na prudce se rozvíjejícím trhu nahradila jeho tradici a tyto pozdní sklizně (letní a podzimní) jsou běžně využívané jako kulinářská třída matchy. Obecně je tento čaj příliš trpký pro konzumaci i jako normální zpěněná miska řídkého čaje, ale je dostačující na to, aby dodal jídlu chuť typickou pro matchu. Naopak vysoce kvalitní tradiční matcha vytříbené chuti ztratí tuto ceněnou chuť, když se zkombinuje s mlékem či cukrem, což ji činí méně žádoucí pro kuchařské využití.