Čajovník se začal v Ugandě pěstovat již v roce 1909, ale až do 20. let, kdy veteráni 1. světové války založili soukromé plantáže, se komerční výroba rozvíjela jen pozvolna. Od poloviny 50. let zaznamenaly rychlý rozvoj výroby plantáže, jež takřka bez výjimky vlastnili běloši. Do roku 1972 se soukromé komerční plantáže a pozemky drobných rolníků rozrostly natolik, že čajovník pokrýval 47.160 akrů půdy. Čaj se zároveň stal nejdůležitějším vývozním artiklem. Avšak odvětví vážně postihla nejistá politická situace v 70. a 80. letech a export klesl z 26.455,5 tuny v roce 1972 na 1.102,3 tuny o osm let později.

Čajovníkové plantáže byly zpustošeny nebo opuštěny, továrny omezily nebo zcela zastavily provoz kvůli nedostatku elektrické energie, náhradních dílů či pracovních sil – anebo dokonce ze všech tří důvodů. Po roce 1989 se politická scéna opět ustálila, a tak se začal chod plantáží a závodů vracet do normálních kolejí a výroba rovnoměrně stoupala.

Zdroj: PETTIGREW, Jane. Čaj: rádce pro znalce. Praha: Slovart, 2001. Průvodce pro znalce. ISBN 80-7209-212-X.