Pomineme-li několik zelených čajů vyráběných v Thajsku, nejzajímavější jsou thajské oolongy, vyráběné přibližně od roku 1960. Jejich pěstování a výroba se velmi rozmohly okolo roku 1990, kdy se začaly ve velkém měřítku pěstovat odrůdy čajovníků vyšlechtěné na Tchaj‑wanu speciálně pro výrobu oolongů. V Thajsku jsou to hlavně dvě odrůdy, Jin Xuan (označovaný také jednoduše No 12) a Si Ji Chun (No 17). V menší míře se užívá také odrůda Qing Xin Oolong (nebo jinak Chin Shin Oolong). Pěstitelé těchto čajovníků pocházejí z čínského Yunnanu a do Thajska se uchýlili během komunistické revoluce.

O vysoké plodivosti výše zmíněných dvou odrůd jsme se již zmínili v popisu tchajwanských oolongů tohoto typu. Hodí se hlavně k výrobě oolongů fermentovaných mezi 20‑40 % příbuzných tchajwanským čajům Jin Xuan, ale i jiným (Dong Ding, Ali Shan, Wen Shan Oolong). V menší míře se tyto odrůdy používají také na výrobu oolongů fermentovaných okolo 70%, tedy podobných tchajwanskému typu Bai Hao Oolong. Dokonce se tyto čaje někdy nazývají Oriental Beauty, i když se od pravých čajů Bai Hao Oolong značně liší vůní a chutí. Zpracování sklizených listů se provádí prakticky stejným způsobem jako na Tchaj‑wanu (protřásání, vyhřívání, formování, sušení atd. včetně přísad olejů a vosků) a často pod dozorem tchajwanských odborníků.