První čajovníkové keře byly vysázeny v Limuru v roce 1903, ale až do pozdních 50. let, kdy tu začali pokusně pěstovat čajovník drobní rolníci, se výroba na vysočině v okolí Kericha a Nandi rozvíjela pomalu. V roce 1950 se čaj ukázal pro zemi důležitou komoditou a dohledem nad tímto odvětvím byla pověřena nově založená Tea Board of Kenya. O 14 let později vznikla Kenya Tea Development Authority, jenž si vzala za cíl podporovat drobné zemědělce v pěstování čaje ve vhodných oblastech. (…) V 60. letech zde stála jediná továrna – Ragati v Nyeri, avšak od té doby bylo ve 13 pěstitelských oblastech založeno 43 dalších. Ty zpracovávají ročně celkem 27 557,8 až 33 069,3 tuny zelených listů. Černé čaje, zpracovávané technologií CTC, obsahují mnoho vrcholových pupenů a skýtají silný, bohatý a tělnatý nálev s takřka sladkou vůní. Hojně se využívají do směsí. Nejvýznamnější plantáže se rozprostírají ve zdejší vysočině ve výšce od 1500 do 2750 m, kde vydatné srážky podporují vývin kvalitních listů.

Převážná část území Keni je pro pěstování čaje příliš suchá, ale hory těží z teplých vodních par, jež stoupají z jezera Ukerewe (Viktoriino) a ve vyšších polohách se srážejí. Fleše přirůstají po celý rok, ale nejlepší listy se sklízejí na přelomu ledna a února a v červenci. Zdejší čaje si udržují tak stálou kvalitu, že se země stala jedním z největších světových producentů. V roce 1992 zaujala Keňa se 207 234,3 tuny (7,8 procenta světové produkce) třetí místo za Čínou a Indií. Tehdy vyvezla 182 983,5 tuny čaje, což odpovídalo 16,5 procenta z celkového světového exportu. V roce 1993 byla zaznamenána … hodnota 232 587,4 tuny, z čehož 207 234,3 tuny šlo na vývoz. Ceny vybraných keňských čajů dosahují na světových trzích horentní výše. Tradiční odbytiště představují burzy v Mombase a přímý prodej do zámoří a místním nákupčím. Mezi významné zahraniční odběratele se řadí Velká Británie, Irsko, Německo, Kanada, Nizozemsko, Pákistán, Japonsko, Egypt a Súdán.