V letech 1884-1914 pěstovali němečtí plantážníci bezpočet plodin včetně kávovníku, palmy olejné, tabáku, kolovníku a banánovníku, a experimentovali také s pěstováním čaje. První čajovníkové keře byly vysázeny v roce 1914 v Tole, na úrodných svazích hory Kamerun – jediné činné sopky v západní Africe, zvedající se na jihozápadě země nad Limbe na pobřeží Atlantiku. Město Tole leží v nadmořské výšce 600 metrů a má dobré klimatické podmínky pro pěstování čajovníku. Ročně zde spadne kolem 3000 mm srážek, teploty se pohybují od 19 do 28 °C a vlhkost vzduchu je vysoká. Čajovníkové plantáže zabírají 66 akrů. Přestože s výsadbou se začalo již ve 40. letech a výroba čaje se rozvíjela, podnik v roce 1948 zastavil provoz a obnovil jej až o čtyři roky později, kdy bylo vzkříšeno k životu několik pozemků. V roce 1954 padlo rozhodnutí vytvořit z Tole 700akrovou plantáž a do roku 1968 bylo osázeno 795 akrů půdy a roční produkce ortodoxních černých čajů dosáhla 685,6 tuny. Další čajovníkové plantáže vznikly v Ndu, na strmých pastvinách v severozápadní části provincie.

V roce 1957 zde použili semen z Tole k výsevu nových plantáží ve výšce 2100 metrů a vyrostla tu továrna na výrobu ortodoxního čaje. A tak se v roce 1968 mohl Kamerun pochlubit dvěma čajovníkovými plantážemi s celkovou rozlohou 1823 akrů. (…) V 50. letech se veškerý kamerunský čaj prodával v dražbě. V roce 1965 se již 60 procent vyváželo do Evropy a Nigérie, ale od roku 1966 značnou část produkce spotřebuje domácí trh. V současnosti jsou hlavními odbytišti Kamerunu Čad a Súdán. Modernizace továren a rozvoj a rozšiřování osázených ploch však pokračují dál a očekává se, že po zavedení technologie CTC cena kamerunského čaje stoupne. Kamerunský čaj budí mimořádnou pozornost u milovníků čaje, kteří hledají něco poněkud výstřednějšího. Tři závody v Kamerunu připravují tři zcela odlišné typy čaje. Všechny – nížinné čaje z Tole, vysokohorské čaje z Ndu i čaje z klonovaných čajovníků z Djuttitsy – se však honosí špičkovou kvalitou.