Jižní Korea
Pěstování a pití čaje má v Koreji dlouhou historii, snad ještě delší než v sousedním Japonsku. Čaj byl zde spojen s buddhizmem. Když chtěl vládce Koreje ve 14. století zničit bohaté a vlivné buddhistické kláštery, vzalo přitom za své z velké části i umění pěstování a pití čaje. Plantáže z velké míry zdivočely, ale jejich listy byly tu a tam sbírány na šlehaný čaj. V posledních několika desetiletích se v Koreji vzmáhá jak pěstování, tak pití čaje. Použité nové odrůdy čajovníku jsou hlavně japonského původu (Yabukita, Yamamadori), ale čaj je většinou vyráběn metodou suchého tepla jako v sousední Číně (vypražování zeleně) v Koreji nazývanou Bucheo‑cha nebo Pucho‑cha. Je zajímavé, že tam přežívá ještě další metoda (pravděpodobně prastarého původu Chung‑cha). Za účelem ničení fermentačních enzymů se na krátký okamžik ponořují listy do horké vody. Listy se nechají delší dobu odkapat a pak se suší v horkém kotli. Čaje vyrobené touto metodou jsou přirozeně ochuzeny o kofein, který se v horké vodě velmi dobře rozpouští.
Podle doby sklizně existuje několik druhů čaje:
- Ujeon sklizený před 20. dubnem a považovaný za vysoce kvalitní, ještě vyšší kvality jsou Tukpoon (nejvyšší kvalita) a Tukseon.
- Seja sklizený mezi 20. dubnem a 5 – 6. květnem je poněkud méně ceněný než Ujeon
- Jungja sklizený po 6. květnu je běžný spotřební čaj (sklizeň je podstatně větší).
Připravujeme je stejně jako výborné čínské čaje, kterým se jak chutí, tak vůní (obvykle sladce vegetální) podobají. Mají také dlouhý sládnoucí chuťový dozvuk. Jejich nevýhoda spočívá v tom, že jsou neobvykle drahé. Sporadicky, jen z pokusných důvodů, se v Koreji vyrábí velmi omezené množství černého, plně oxidovaného čaje, který připomíná čínský čaj Keemun, ale je podstatně dražší.
Také částečně oxidované čaje (nazývané Cheong Cha) se vyrábějí v malém množství. Jsou obvykle nižší oxidace (do 20 %). Jsou velmi dobré kvality a květinové (magnóliové) a vegetální tóny jsou dobře vyváženy (např. Ujeon Cheong Cha). Jsou bohužel tak velmi drahé (víc než jeden dolar za gram), a tak představují pro milovníky oolongů jistou raritu.
Zdroj: VALTER, Karel. Vše o čaji pro čajomily. 8. vydání. Praha: Granit, 2016. ISBN 978-80-7296-101-6.
První historický záznam o nabídce čaje a čajovém rituálu pochází z roku 661 n. l., v němž byl čaj obětován duchu krále Sura, zakladatele království Geumgwan Gaya (42 – 562 n. l.). Záznamy z Dynastie Goryeo (918 – 1392 n. l.) ukazují, že čaje byly obětovány v buddhistických chrámech duchům ctěných mnichů. Během Dynastie Čoson (1392 – 1910 n. l.), královská rodina Yi a šlechta používala čaj pro jednoduché obřady. „Day Tea Rite“ byl obyčejný denní obřad, zatímco „Special Tea Rite“ byl vyhrazen pro specifické příležitosti. Ke konci Dynastie Čoson, se prostí občané připojili k trendu a používali čaj pro rodové obřady, po vzoru čínského Zhu Xi‘ s textovými náležitostmi rodiny. Pití zeleného čaje běžnými lidmi v Koreji nebylo populární až do nedávné doby. Komerční výroba zeleného čaje, neboli Nok-Cha, započala v Jižní Koreji až v roce 1970. Výjimečně se setkáváme s čaji žlutými (Hwang-cha) nebo čajem práškovým (Garu-cha). Korejské čaje jsou pojmenovávány podle období sklizně: „Ujeon“ je dubnová, „Seja“ k je pozdější duben až začátek května a „Jungja“ je pozdější květnová sklizeň. Dnes je čajová produkce soustředěna do oblasti Jižní Jeolla.

Čaje z této oblasti
[product_tag per_page=100 tags=“Korea“]