Indonésie leží mezi Tichým a Indickým oceánem. Tvoří ji řetězec ostrovů táhnoucí se od Malajsie po Papuu‑Novou Guineu. Hlavní čajovníkové plantáže se nacházejí na dvou největších ostrovech – Jávě a Sumatře. Na počátku 17. století Holanďané obchodovali s Čínou právě z Jávy a o sto let později se jejich Východoindická společnost zasloužila o založení prvních čajovníkových plantáží na tomto ostrově. Zprvu sem dovezli semena z Číny, ale těm se tu nedařilo, a tak se v poslední době používají ásámské keře z Indie.

Později se čajovník rozšířil také na Sumatru a nedávno byla zahájena výroba na ostrově Celebes (Sulawesi). Do druhé světové války vévodily indonéské černé čaje spolu s indickými a ceylony evropskému a britskému trhu. Válka však indonéský průmysl zcela zničila a až do roku 1984, kdy se začalo s obnovou, se vyrábělo jen mizivé množství čaje. Založení Tea Board of Indonesia pozitivně přispělo k restrukturalizaci průmyslu, modernizaci továren, obnově plantáží s kvalitnějšími klonovanými čajovníky, zlepšení vybavení a zvýšení výroby.

V minulosti se v Indonésii zhotovovaly pouze černé ortodoxní čaje, avšak poptávka po čajích sáčkovaných přiměla výrobce přejít na technologii CTC. (…) Většina jde na vývoz. S výrobou zeleného čaje se započalo v roce 1988 a v následujících letech se očekává její zvýšení v důsledku rostoucího povědomí o pozitivních účincích zeleného čaje na zdraví člověka a širšího zájmu světové veřejnosti. V současné době se většina zeleného čaje mísí s jasmínovými květy a znovu se zpracovává jako jasmínový čaj určený hlavně pro domácí trh. Prodává se obvykle v lepenkových krabičkách a lahvích.

Na Jávě pokrývají čajovníky přibližně 33 838 akrů půdy, zatímco na Sumatře 147 423 akrů. Díky suchému, mírnému podnebí dávají keře úrodu po celý rok. Nejlepší čaje se však připravují z lístků sbíraných v červenci, srpnu a září. Šedesát procent produkce tvoří zelený čaj a zbytek černý. Většina černých čajů se prodává na týdenních burzách v Jakartě a vyváží do zahraničí. Tradičními odběrateli jsou Velká Británie, USA, Nizozemsko, Austrálie, Střední východ, Německo, Pákistán, Singapur a Japonsko a nedávno se k nim připojily i Rusko a Polsko. V průběhu uplynulých osmi až deseti let objem exportu rovnoměrně vzrostl z pouhých 93 696,4 tuny v roce 1984 na 132 277,2 tuny v roce 1992. (…) Indonéské čaje jsou lehké a vynikají dobrou chutí. Většina je určena do směsí jako sáčkovaný nebo sypaný čaj, ale jedna či dvě zahrady nyní uvádějí na trh i speciální čaje z jediného zdroje.