Toto malé území na severu Indie produkuje pouze několik tisíc tun čaje ročně, a to ještě v příznivých rocích, ale kvalitou produkce je to království černého čaje. Najdou se tu neuvěřitelné skvosty, srovnatelné snad jen s nejlepšími oolongy z Formosy. Plantáže byly založeny v 19. století a osázeny převážně čínskými čajovníky s různým podílem assámské variety. V podstatě každá plantáž produkuje své klony a hybridy mezi assámským a čínským čajovníkem a jejich množství je nepřehledné. Větší firmy (Goodricke aj.) mají své výzkumné ústavy, které se problémem odrůd zabývají. V praxi tak má téměř každá plantáž své vybrané keře (např. plantáž Makaibari jich má přibližně 400), určené pro pěstování klonů. Každý keř má svou vlastní individualitu, kterou přenáší na klony, proto vzniká velké množství různě odlišných variací na zhruba stejné téma.

Čínský čajovník v klimatu Darjeelingu velice dobře uspěl a díky jemu a jeho hybridům a klonům se zde produkuje zvláště vonný čaj. Vynikající čaje z této oblasti pocházely hlavně z drobnolistých odrůd čajovníku, které byly známy dávno v Číně, a jimiž byly alespoň některé sekce plantáží donedávna osázeny. Tyto keře byly však v devadesátých letech nahrazovány více plodivými velkolistými odrůdami. U drobnolistých odrůd totiž na 1kg hotového čaje bylo nutno sklidit až 70 000 výhonků čaje, zatímco u velkolistých odrůd jich stačí jen 10 000. Ve vyluhovaném čaji je možno vidět, o kterou odrůdu se jedná, protože lístky z drobnolistých čajovníků jsou obvykle dlouhé 10 mm a méně. Najdou se i lístky pouze 3-4 mm velké. Několik sekcí s drobnolistými čajovníky ještě přežívá, ale čaje z nich jsou v obchodech vidět jen vzácně. Domnívám se, že opravdu špičkové čaje z Darjeelingu se staly vzácností právě kvůli likvidaci sekcí drobnolistých čajovníků. Jeden pěstitel mi kdysi říkal, že recept na vynikající čaj je jednoduchý: správně sklidit a zpracovat lístky čajovníků z drobnolisté sekce.

Některé typy aroma (např. muskatel) nemají jinde na světě obdoby s výjimkou špičkových oolongů typu Bai Hao z Tchaj-wanu. Jména hlavních plantáží (Estate) jsou tak známa všem milovníkům čaje, že jejich vyslovení vydráždí jejich čichové a chuťové buňky natolik, až mají pocit, jako by právě jeden takový čaj dopili (stává se mi to dost často). Celkem 87 plantáží bylo rozděleno do tří skupin kvality, což už prakticky nemá žádný význam, protože manažeři a technici, kteří mají rozhodující vliv na kvalitu sklizně a produkce, se neustále stěhují a mění. Tak může i neklasifikovaná plantáž vyprodukovat špičkový čaj, zatímco slavné plantáže mohou sladce spát na vavřínech a vyrábět jen průměrné sorty. Tyto plantáže leží ve složitém horském reliéfu a práce je prováděna ručně (sklizeň) nebo klasickým strojovým způsobem (rolování, sušení). Místní zvláštností je variabilní fermentace čaje, která někdy může trvat pouze půl hodiny (někdy i méně), čímž se vlastně dostáváme do oblasti částečně fermentovaných čajů. To však nikomu nebrání je klasifikovat jako černé, plně fermentované čaje.