Na všech kvalitních čínských čajích je vidět, že zkušenost několika tisíciletí se nedá jen tak překonat. Jsou dokonale zpracované, vynikajícího vzhledu, složené z dokonale rolovaných lístků nebo kuliček a perliček. Proto si také mohla komunistická Čína dovolit zavést slavné čajové číselné standardy tak, že pod určitým číslem se skrýval zcela určitý čaj, jehož vlastnosti se jen nepatrně měnily. Čísla standardů mají poněkud zvláštní logiku v tom, že obvykle nižší číslo odpovídá lepší kvalitě. Například u běžných obchodních sort čajů typu Keemun standardů 1154, 1143, 1132 a 1110 kvalita stoupá v tomto pořadí. Díky centralizovanému namíchávání příslušných standardních sort dobrými čínskými odborníky bylo tak možné bez ochutnávání vždy objednat přesně stejný čaj. To mělo i svou stinnou stránku, totiž že v obecném dobrém průměru zmizely beze stopy všechny výjimečné čaje.

Studiem pěstování a výroby čaje se zabývalo a zabývá několik výzkumných ústavů, jejichž činnost v době centralizovaného řízení měla kromě některých pozitivních výsledků i negativní dopad. V té době byla produktivita prioritou číslo jedna, a proto bylo zavedeno ve velkém měřítku pěstování řady odrůd čajovníku, vyšlechtěných právě pro velký výnos, odolnost proti parazitům, suchu a jiným pohromám. Bohužel se přitom zapomnělo na vonné a chuťové kvality, o kterých se předpokládalo, že budou samozřejmě přítomny. Pochopitelně tomu tak vždy nebylo. V současné době se v celé Číně hledají původní „neekonomické“ odrůdy čajovníku, které přežívají u drobných pěstitelů, nebo dokonce i zdivočelé a divoké čajovníky. Drobných pěstitelů je naštěstí v Číně několik milionů, a tak je velká šance, že se nějaké výborné odrůdy najdou. Některé zvláště zajímavé odrůdy byly dokonce dovezeny z Tchaj-wanu, Koreje a Vietnamu (a také v opačném směru) a začínají se používat k výrobě úplně nových čajů.