S keramikou jsem se poprvé setkal na dovolené v jižních Čechách, kde jsme navštívili dílnu Martina Hadravy s obrovskou kasselskou pecí, která mě na první pohled zaujala, a tak to nějak všechno začalo. Když jsme se vrátili zpět domů, přihlásil jsem se do základní umělecké školy na kroužek keramiky, kde jsem se naučil základní práce s hlínou a dále jsem potřebné informace studoval na internetu.
Dnes už mám třetí, půlkubíkovou, pec, ve které pálím kameninu a porcelán na teploty od 1250 °C do 1350 °C. Nejraději vyrábím čajovou keramiku - malé konvičky, misky a hrnky, ale občas se vrhnu i do nějakých větších věcí. Rád experimentuji s glazurami, které si sám míchám z popelů a dalších keramických surovin. Baví mě také objevovat další přírodní suroviny - taková miska z vlastnoručně nakopaného jílu, politá popelovou glazurou a ožehnutá ohněm má své osobité kouzlo.
Petr Sklenička (*1999)
S keramikou jsem se poprvé setkal na dovolené v jižních Čechách, kde jsme navštívili dílnu Martina Hadravy s obrovskou kasselskou pecí, která mě na první pohled zaujala, a tak to nějak všechno začalo. Když jsme se vrátili zpět domů, přihlásil jsem se do základní umělecké školy na kroužek keramiky, kde jsem se naučil základní práce s hlínou a dále jsem potřebné informace studoval na internetu.
Dnes už mám třetí, půlkubíkovou, pec, ve které pálím kameninu a porcelán na teploty od 1250 °C do 1350 °C. Nejraději vyrábím čajovou keramiku - malé konvičky, misky a hrnky, ale občas se vrhnu i do nějakých větších věcí. Rád experimentuji s glazurami, které si sám míchám z popelů a dalších keramických surovin. Baví mě také objevovat další přírodní suroviny - taková miska z vlastnoručně nakopaného jílu, politá popelovou glazurou a ožehnutá ohněm má své osobité kouzlo.
Petr Sklenička (*1999)