Věnuji se tvorbě točené užitkové keramiky, pálené v peci otápěné dřevem. Ve své tvorbě se snažím o estetickou vyváženost nádob, spojenou s jejich naprostou funkčností. Moje chápání keramiky vzešlo z nezatíženosti keramickým vzděláním a z touhy dělat keramiku jinak, po svém, jako cestu. Fascinuje mě proces, kdy z něčeho tak zdánlivě obyčejného, jako je hlína, vznikne funkční věc s přesahem. Věc, do které člověk otiskne kus sebe a když jiní jsou pak schopni ocenit, co do nádoby vložil a oblíbit si ji pro každodenní používání. Inspiruji se přírodou a v mnoha směrech u lidových hrnčířů, používám zemité a živcové glazury, se kterými ráda experimentuji.
Keramika pro mě byla dlouho pouze koníčkem a na této cestě objevování, jsem v začátcích neměla žádného sdílného průvodce, takže vše vznikalo metodou pokus – omyl. Absolvovala jsem keramickou rekvalifikaci v Praze, ale opravdový posun nastal až v roce 2006 účastí na kurzu „Alchymie glazur a barev“ v Kohoutově, pod vedením keramika Petra Tomse, který ovlivnil další směr mé cesty v keramice. Vlastnoručně nakopané hlíny, příprava glazur, výpal v ohni… Bylo rozhodnuto. Ještě ten rok na podzim jsme realizovali stavbu malé pece na dřevo u nás na zahradě. Tehdy byla vlastně myšlena jen na keramické experimenty s pálením několikrát do roka. Od pálení ohněm ale často nevede cesta zpět, a tak to dopadlo i v mém případě.
Bez točírenské praxe a znalosti glazur, jsem začala pálit dřevem vlastně takřka ze dne na den. Začal nekončící příběh, točení, glazování a pálení, který trvá dodnes a stále se cítím úplně na začátku… Ke své původní profesi jsem se již nevrátila a jelikož mám úžasné podmínky pro tvoření keramiky, můžu si zatím dovolit podnikat toto dennodenní dobrodružství… hlína, voda, vzduch, oheň… Z dalších kolegů mě ovlivnili a na začátku poskytli nepřeberné množství rad a zkušeností zejména Petr Novák a Mirka Randová a další kolegové, keramici, využívající stejné technologie.
Magdaléna Brožová (*1976)
