Fascinující - vzít kus hlíny, která provází každý náš krok, vytvořit konvičku, hrnek nebo třeba šperk. Doobléknout je glazurou, nechat slinout ohněm a pak už jen vychutnávat... Inspiruje mě příroda a dávnověk. Lákají mě živé glazury, kované doplňky, netradiční technologie a vše, co je jen trochu jiné než normální.
Od té doby, kdy jsem na vlastní kůži zažila poprvé výpal živým ohněm, jsem přešla od elektřiny na výpal v peci na dřevo. Jsem nezatížená keramickým vzděláním a vše si dělám po svém. Ke dřevopaličství jsem poprvé přičichla v Klikově u Martina Hadravy a v Doupěti u Mirky Randové a Petra Nováka. Pokračuji sama stylem pokus omyl dál a těším se na každou nově otevřenou pec. Mými průvodci a pomocníky jsou hlína, voda, oheň a náhoda.
O MÉ KERAMICE
Většina mých výrobků začíná svou cestu na hrnčířském kruhu, pak je ručně dotvářím. Po částečném zaschnutí obtáčím výrobek (tzn. zbavuji přebytečné hlíny). Nakonec (nalepením hubičky, ucha, nožek) dotáhnu každý kousek do konečné podoby. Po celkovém dokončení je potřeba výrobky nechat dobře vyschnout. Vyschlé a začištěné střepy je dobré přežahnout (první výpal na cca 1050 °C). Střep se zpevní, ale je i nadále nasákavý a tím pádem připraven na glazování. Glazury si připravuji sama (NUKA – popelové glazury, šlemovky). Nejčastěji glazuji namáčením nebo poléváním, někdy zdobím podglazurní malbou nebo malbou do syrové glazury. K dekorování používám také oxidy kovů a barvítka.
Po glazování přichází na řadu pálení. Výrobky prochází v peci na dřevo vysokou teplotou (1300 °C), díky které získávají hutný, slinutý, nenasákavý střep. Výpal ohněm je jedno velké dobrodružství, jehož výsledek nelze nikdy dopředu odhadnout. Záleží na mnoha okolnostech - na druhu použitého dřeva, jeho vlhkost, naložení pece, umístění výrobků, délce výpalu a i počasí má na výsledek zásadní vliv. Použití stejných materiálů při dodržení podobné křivky výpalu nezaručuje stejný výsledek. Snaha o zopakování některého z povrchů vede leckdy ke získání jiného, který je ještě zajímavější než ten původně zamýšlený. Skoro každý výpal skýtá nějaká překvapení. A právě nevypočitatelnost je pro mě dalším důvodem, proč pálit živým ohněm.
Alena Šumová (*1961)
Fascinující - vzít kus hlíny, která provází každý náš krok, vytvořit konvičku, hrnek nebo třeba šperk. Doobléknout je glazurou, nechat slinout ohněm a pak už jen vychutnávat... Inspiruje mě příroda a dávnověk. Lákají mě živé glazury, kované doplňky, netradiční technologie a vše, co je jen trochu jiné než normální.
Od té doby, kdy jsem na vlastní kůži zažila poprvé výpal živým ohněm, jsem přešla od elektřiny na výpal v peci na dřevo. Jsem nezatížená keramickým vzděláním a vše si dělám po svém. Ke dřevopaličství jsem poprvé přičichla v Klikově u Martina Hadravy a v Doupěti u Mirky Randové a Petra Nováka. Pokračuji sama stylem pokus omyl dál a těším se na každou nově otevřenou pec. Mými průvodci a pomocníky jsou hlína, voda, oheň a náhoda.
O MÉ KERAMICE
Většina mých výrobků začíná svou cestu na hrnčířském kruhu, pak je ručně dotvářím. Po částečném zaschnutí obtáčím výrobek (tzn. zbavuji přebytečné hlíny). Nakonec (nalepením hubičky, ucha, nožek) dotáhnu každý kousek do konečné podoby. Po celkovém dokončení je potřeba výrobky nechat dobře vyschnout. Vyschlé a začištěné střepy je dobré přežahnout (první výpal na cca 1050 °C). Střep se zpevní, ale je i nadále nasákavý a tím pádem připraven na glazování. Glazury si připravuji sama (NUKA – popelové glazury, šlemovky). Nejčastěji glazuji namáčením nebo poléváním, někdy zdobím podglazurní malbou nebo malbou do syrové glazury. K dekorování používám také oxidy kovů a barvítka.
Po glazování přichází na řadu pálení. Výrobky prochází v peci na dřevo vysokou teplotou (1300 °C), díky které získávají hutný, slinutý, nenasákavý střep. Výpal ohněm je jedno velké dobrodružství, jehož výsledek nelze nikdy dopředu odhadnout. Záleží na mnoha okolnostech - na druhu použitého dřeva, jeho vlhkost, naložení pece, umístění výrobků, délce výpalu a i počasí má na výsledek zásadní vliv. Použití stejných materiálů při dodržení podobné křivky výpalu nezaručuje stejný výsledek. Snaha o zopakování některého z povrchů vede leckdy ke získání jiného, který je ještě zajímavější než ten původně zamýšlený. Skoro každý výpal skýtá nějaká překvapení. A právě nevypočitatelnost je pro mě dalším důvodem, proč pálit živým ohněm.
Alena Šumová (*1961)